Aninčin příběh
Anička se narodila v pátek 26.3.2004. Bylo právě 00:28 když spatřila světlo světa. Narodila se příliš rychle. Obličej měla plný modřin a zkrvavené oči nemohla měsíc otevírat. Když jsem si jí po dvou dnech odnášela z porodnice, byla jsem nejšťastnější máma pod sluncem.
Byla celkem spokojené miminko, zvlášť když se zbavila bolestí bříška. Od miminkovského věku z vesela výskala a smála se. Říkávali jsme, že je kus ženské, že se nám ve světě neztratí.
Čas plynul, Aninka byla čiperné a veselé děvčátko, zdálo se, že všemu rozumí, že jí zajímá všechno dění kolem ní. Projevovala se jako každé jiné miminko. Jediné co bylo jinak- například i oproti jejímu staršímu bráškovi- bylo že stále jen vydávala jakési skřeky a výskoty. A ani jí moc nezajímaly moje zpívané ukolébavky.
Tehdy jsem se prvně zeptala paní doktorky, jestli je to normální. Paní doktorka udělala sluchovou zkoušku a zdálo se, že je vše v pořádku. Na chvíli jsem se ukonejšila tím, že každé dítě má přeci své tempo.Jenomže uplynul nějaký čas a Aninka říkala jen pár slov, kterým jsem rozumněla jen já. Začala jsem jí ještě více pozorovat a čím dál tím víc jsem si byla jistá, že je něco špatně. A tak jsem znova zašla za paní doktorkou s tím, že ve dvou letech stále nijak moc nemluví a venku na Aninku musím křičet. Že se mi zdá, že neslyší. Paní doktorka mě konejšila tím, že Aninka je v pořádku, že je jen lehce opožděná a že všechno dohoní.
Zašla jsem tedy i s Aninkou na ORL, kde nás odmítli vyšetřit bez doporučení naší pediatričky.
Dojely jsme tedy jinam. Paní doktorka na ORL udělala Anince vyšetření tympánem a protože Anuška měla A vlny, zdálo se všechno v pořádku. Mezi tím se Aninka celkem rozmluvila, ikdyž jí nebylo moc rozumnět. Byla veselá, komunikativní, s každým se chtěla kamarádit. Někdy jsem si říkala, že asi opravdu přeháním, to třeba když reagovala na slova jako: bonbonek nebo čokoláda. Dneska už vím, že slyší špatně především sykavky, kterých v bonbonku opravdu moc není
Byla jsem rozhodnutá dostat se s Aninkou někam, kde jí pořádně vyšetří. Když jsme se konečně přestěhovali, našla jsem paní doktorku, která nás hned po prvním vyřčení mé obavy bez váhání poslala na ORL. Tam udělala paní doktorka jednoduché vyšetření a zjistila, že Aninka pravděpodobně hlavně odezírá. napsala žádanku do Motola na měření otoakustických emisí. Toto jednoduché a rychlé vyšetření ukázalo, že sluch určitě není v pořádku a Aninku čekalo další , podrobnější a přesnější vyšetření ve spánku ERA SSEP.
Aninka v den vyšetření dostala premedikaci, usnula a během asi 30 minut jsme měli potvrzenou oboustrannou těžkou vadu sluchu a ztrátu sluchu 85% na jednom oušku a 82% na druhém.
Zní to divně, ale když nám potvrdili, že jsem měla pravdu, ulevilo se mi. těšila jsem se na to, že teď se konečně něco začne dít. Těšila jsem se, že konečně bude Aninka pořádně slyšet.Najednou mi došlo, že proto jí nebavilo poslouchat pohádky, proto jí nebavilo když jsem zpívala. Byla jsem strašně naštvaná na lékaře, kterým jsem se se svým podezřením svěřila a kteří mě posílali od čerta k ďáblu, ale nikdo pořádně neposlouchal co říkám.
Najednou jsme měli v ruce papír, doktoři nám kývli na moje podezření a jediné co nám řekli bylo, kde pořídit sluchadla. Nic víc. Žádné nasměrování kam zajít , co cvičit, kde vzít dobrého logopeda, co bude te´d za práci všechno dohnat.Naštěstí jsem díky kamarádce našla středisko rané péče (ikdyž u Aninky už to opravdu raná péče bohužel nebyla) . Milé paní nám doporučily foniatra, logopedy, poradily co a jak s Aninkou procvičovat, učit se. Vysvětlily, jak je důležité se pořád ptát, abychom věděli, že Aninka opravdu rozumí, vysvětlily, jak s Aninkou mluvit, aby mohla i odezírat.
Díky skvělému , milému a rychlému panu doktorovi Jedličkovi dostala Anuška k loňským vánocům nejkrásnější dárek- sluch. Bylo tak nádherné vidět jí, jak kvete, jak chce poznávat ještě víc, než jsem jí zvládla naučit, jak sedí a poslouchá pohádky, jak si chce prohlížet knihy. Je úžasné poslouchat jak si najednou zpívá, jak chce tancovat....
Jednou jsme šly po ulici a Aninka se zářícíma očima povídá: maminko, já slyším ptáka.. on zpívá..... Z očí mi tehdy tekly slzy... Moje holčička má konečně i dar slyšení.
Doháníme všechno co jsme nestihly, cvičíme sluch, a ostatní smysly, chodíme často na logopedii, do speciálního pedagogického centra a do sdružení. Loni v září začala chodit do školky, kde jí byla doporučená integrace.Ze všech sil se snažím, aby se Aninka rozvíjela tak, jak má, a Aninka mi velmi pomáhá svou snahou, svou pílí, svým dychtěním po novém. Myslím si, že se nám snaha vyplácí.Když o tom přemýšlím, Aninka sice neslyší jako my ostatní zdraví lidé, ale má obrovské a krásné srdce. Dokáže se radovat z každé maličkosti, z každé kytičky, kterou cestou lesem potkáme, z každého hvízdnutí ptáčka a dokonce i z toho, že slyší vítr. Všechny kolem sebe zalévá obrovskou láskou a září. Učí mě trpělivosti, učí mě toleranci a učí mě nesoudit. Doufám, že do jejího srdíčka zaseji tolik důvěry v Boha, v sebe samu a v nás, že si dokáže své dobré srdce zachovat. Doufám, že bude mít tolik síly, aby si poradila s případnou lidskou hloupostí.
PS: Když bych mohla dneska udělat něco jinak, určitě bych na lékaře ještě víc naléhala, nenechala bych se ničím uchlácholit a důvěřovala bych víc tomu, co jako maminka cítím. Čím dřív dítě sluchadla dostane, tím líp. A proto vás prosím, věřte si a dokud vaše dítě lneprojde odborným vyšetřením nedejte lékařům pokoje.
Komentáře
Přehled komentářů
Strašně moc Vám fandíme a přejeme Vám ať vše zvládnete na 1*.Posíláme pusinku jak Anince, tak Kubíčkovi a také samozřejmě Jožince.
Evulíku
(Jířa s Aninkou, 7. 10. 2008 21:54)Vím jak Vám je.Nejhorší je ale čekání. Ikdyž nakonec vadu potvrdí,zvládnete to a maličká to zvládne tak, jak jí to předáte vy, její blízcí. Pokud budete její vadu vnímat jako něco strašného, bude se s tím hůř smiřovat. Zkuste si říct- to pomáhá mě, že teď konečně slyší. Konečně se bude moct radovat ze všech pohádek a písniček.. naše Aninka teď začala chodit na tanečky. je nádherné jí vidět tančit, jak vnímá rytmus... A vaše dcerka je dokonalá ikdyž bude mít třeba sluchadýlka.Duši má dokonalou jako každé dítě. Budu moc ráda, když se k nám na stránky budete vracet a zapojíte se do diskuze. A pokud budete chtít můžete přidat i váš příběh.
Mam slzy v ociach, ked to citam...
(evulik, 7. 10. 2008 15:13)Moja dcerka Kamilka ma 13 mesiacov. Mala zly skrining sluchu po narodeni, v dvoch mesiacoch sme boli prvykrat u foniatra, kazal nam len ju sledovat. V polroku sme boli znova, reagovala na hrkalky a piskacie hracky, tesili sme sa, ze je to o.k. Ale vidim, ze nie je, malinka sa neotaca na oslovenie, neobzrie sa za zvukom vrtacky a podobne. Reaguje jednoznacne inak, ako moje starsie dve dcery... O dva tyzdne nas caka hospitalizacia a BERA vysetrenie, mam strach z toho jednoznacneho verdiktu, ze moja dcera nepocuje, i ked mi tiez asi padne kamen zo srdca, ze konecne sa nieco zacne riesit... Je strasne mila, vnimava, inteligentna, milujem ju najviac na svete, a boli ma srdce, ze prave ona, dokonala mala bytost, predsa nie je dokonala...
Ahoj Jířo
(Péťa, Jenda a Lucinka, 16. 10. 2008 12:46)